OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Antonín Procházka, herec, scénárista a režisér, občasně označovaný jako plzeňský Molière, je typickým příkladem umělce, který díky svému specifickému hereckému projevu nikdy příliš nezářil z pláten kin nebo televizních obrazovek. Komerční zaprodanost televizních seriálů se naopak stala jedním z témat jeho komedie "CELEBRITY s. r. o.", která je již téměř dva roky součástí programu plzeňského Divadla J. K. Tyla. Svérázný Procházkův rukopis zde mnohdy až sarkastickou formou odhaluje motivy a pohnutky lidského chování tolik poplatného současné společenosti, kdy důvěřivě obětavý jedinec vyznívá jako slaboch (nechtěl jsem napsat přímo hlupák) a po slávě toužící kariérista působí téměř sympaticky. Přes veškeré narážky na různé lidské i společenské nešvary jsou však "CELEBRITY s. r. o." především hrou plnou nezřízeného situačního humoru, který byť občasně sklouzne do až banálních vtipů, představuje asi tu nejlepší formu, jak si užít skvělé výkony celé plejády herců plzeňského divadla. Počínaje Pavlem Pavlovským, nestárnoucí Monikou Švábovou, přes charismatickou Janu Kubátovou a neodolatelnou Andreu Černou až k Vilému Dubničkovi, jenž zde s nadhledem ztvárnil mladého televizního scénáristu a režiséra, který svou ztrátu ideálů položil na oltář čistého materialismu. Celou hrou se pak prolíná herecká exhibice samotného Procházky, který svou postavu nechává projít martýriem účastníka programu na ochranu svědků, včetně šílené plastické operace. Hra se jen hemží spoustou gagů, vyplývajících nejednou i z cynických životních postojů hlavních postav. Procházka šikovně vybalancoval dávky humoru a místy až provokativní satiry, jež by měla diváka přinutit zamyslet se nad současným často povrchním životním stylem.
Antonín Procházka: CELEBRITY s. r. o.. Divadlo J. K. Tyla, Plzeň. Režie: Antonín Procházka.
Procházka, co jsem mohl slyšet a vidět, to má v hlavě srovnané. A i jeho hry - komedie, na kterých spolupracuje s Janem Brichcínem, tomu odpovídají. Sám jsem je mohl shlédnout, až mi bylo trochu líto, že v případě Celebrit s.r.o. to bylo jen prostřednictvím televizní obrazovky. Pokud přistoupím k samotnému hodnocení, ačkoliv nejsem nějakým velkým divadelním fandou, tak dle mého názoru, na ně určitě má smysl zajít přímo do divadla (bohužel netuším, jestli se stále hrají) a investovat do tohoto tvůrce a dát mu tak možnost dál svobodně tvořit podobné komedie (a stále inteligentní parodie) u kterých se bude člověk bavit, namísto toho, aby podporoval rádobyumělce, rally závodníky, bývalé "jazzmany" a jejich "in" předražené "muzikály" ať už jsou na divadelních prknech, na ledě, nebo kdekoliv jinde! Nebojte se, při vyslovení takových názvů jako "Přes přísný zákaz dotýká se sněhu" nebo právě "Celebrity s. r. o." , budete-li vědět co pod sebou skrývají, vám kopřivka rozhodně nenaběhne!
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.